Elfové
15. srpna 2011 v 10:05 | Mariana
Elf je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze starogermánských pověstí. Jejich původní jméno pocházející ze staré severštiny zní Álf, ale používají se i jiná označení, či přepisy: alp, elbe, alf, aelf, alb. Téměř všichni autoři se shodují v tom, že mají něco společného s lesy nebo alespoň s přírodou. V současném anglosaském světě (kromě velké části fantasy literatury) se výraz elf používá převážně pro malé pohádkové bytosti příbuzné skřítkům a vílám. Na tomto pohledu má velký podíl Shakespearova hra Sen noci svatojánské.
Elfové v mytologii
V severské mytologii se můžeme se setkat s několika značně odlišnými druhy elfů.
Světlí nebo také sliční elfové jsou lidem podobné bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s dlouhými, většinou tmavými vlasy, jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Obývají lesy nebo travnaté pláně, neznají zemědělství a žijí z darů přírody. Jsou členy družiny boha plodnosti Freye a mají na starosti růst rostlin. Obývají Álfheim, jeden z devíti světů jasanu Yggdrasilu.
Tmaví nebo černí (norsky svart) elfové jsou malého vzrůstu a žijí pod zemí. Zřejmě mohou být různého vzhledu, poznávacím znakem jsou však opět špičaté uši. Často se o nich hovoří jako o skřítcích nebo permonících, liší se však od trpaslíků. Ti žijí ve Svartálfheimu.
Jako elfové také bývají označovány víly, přesněji se buď jedná o druh víl, nebo tvoří dohromady s vílami jednu skupinu pod vládou královny víl (nejasnost je pravděpodobně způsobena překladem - v angličtině je pro vílu více termínů, například Fae, Fairy a Pixie).
Elfové v renesanční literatuře
V anglické renesanční literatuře se objevují elfové jako nejen druh víl, ale téměř synonymum slova víla. Nejznámějším dílem (a možná nejstarším) s tímto pohledem je hra Sen noci svatojánské Williema Shakespeara: termín elf je použit pro bytosti téměř velikosti hmyzu. Mezi další autory kteří takto popisovali elfy patří Michael Drayton. Na druhou stranu Edmund Spenser používá termín elf pro bytosti lidské velikosti.
Elfové v moderní literatuře
Postavy elfů se často vyskytují v současné fantasy literatuře a jiných fantasy dílech včetně her na hrdiny. Jejich typologie bývá podobná jako u mytologických elfů, v jednom díle resp. fantasy světě se však obvykle vyskytuje pouze jeden druh elfů. Elfové jsou známí zejména z děl J. R. R. Tolkiena, Raimonda E. Feista, A. Sapkowského, Poula Andersona nebo Christophera Paoliniho.
Ve fantasy se nejčastěji vyskytují elfové podobní mytologickým elfům světlým. Jedná se obvykle o bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Špičatost se ovšem pohybuje od lehké (tvar zhruba jako polovina lipového listu) u Tolkiena až po uši stejně dlouhé jako králičí například v japonských anime. Délka života elfů je většinou výrazně delší než lidská, pohybuje se od nestárnoucích Tolkienových až k "pouhým" několika stoletím. Elfové se vyznačují velkou moudrostí, mají rádi přírodu, často bydlí přímo v lese (v domech postavených na stromech). Jejich obvyklou zbraní je dlouhý luk.
Elfové z fantasy jsou také běžnou rasou v hrách na hrdiny jako je Dungeons & Dragons nebo české Dračí doupě, stejně jako v počítačových hrách tohoto typu. V dračím doupěti se jedná zjevně o elfy zelené (podle Tolkienova dělení) a i proti nim utrpěli při vyvažování ras.
Draci
2. listopadu 2010 v 19:49 | Mariana
Drak (saň pro samici, v jiných slovanských jazycích smok nebo zmej) je mýtické zvíře vyskytující se v pověstech, pohádkách a lidových příbězích celé řady kultur.[1] Jeho celosvětová rozšířenost má za následek značnou variaci jeho vzhledu, velikosti a vlastností, kterými má drak disponovat. Obecně lze říci, že jde o mohutného samotářského tvora, připomínajícího hada nebo ještěra. Draci se liší počtem hlav - například v Číně je zobrazován zásadně jednohlavý, řecká mytologie znala draka stohlavého, v pohádkách mívá zpravidla lichý počet hlav, nejčastěji tři nebo sedm. Dále se draci liší v počtu nohou (nejčastěji dvě, čtyři nebo žádné), schopnosti létat a dštít oheň (případně mráz nebo jed) ze svého chřtánu.
Podobně jako se liší jejich vzhled, liší se i jejich vlastnosti. Draci se v základním pojetí mohou rozlišovat na dobré a zlé. Tradice prospěšných draků je převážně v Číně, kde je drak symbolem moci, vládců a deště.[2] Evropští draci ve středověku jsou namísto toho chápáni jako symbol ničení a chaosu.[1] Často jsou zobrazováni jako krvelačné bestie, které ničí vše ve svém okolí a pojídají zvířata a lidi. Draci jsou spojováni s bohatstvím a majetkem, který zpravidla ochraňují ve svých dračích slujích.[2]
Tradice výskytu draků je velice stará. Představa draků vznikala pravděpodobně mnohem dříve než lidstvo objevilo možnost své poznatky zapisovat. Existují doklady z antického Řecka, kde drak hlídal bájné zlaté rouno, ale vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaného mezi 18. - 7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kdy se Thór utká s drakem podobně jako legenda o boji Siegfrieda s drakem Fafnirem.[1]
Obsah[skrýt] |
Néreovny
14. října 2010 v 15:26 | Mariana
Néreovny - (latinsky Nereides) jsou v řecké mytologii mořské nymfy, bohyně či polobohyně
Néreovny nebo Néreidky byly dcerami mořského boha Nérea a jeho manželky a sestry Dóris, mořské nymfy. Sídlily v paláci na dně Egejského moře, bylo jich padesát nebo sto, jménem je jich u Homéra uvedeno třicetčtyři. Nejznámější jsou Amfitríta, manželka boha moří Poseidóna a Thetis, matka hrdiny Achillea.
Okeanovny
14. října 2010 v 15:25 | Mariana
Ókeanovny nebo Ókeanidy jsou v řecké mytologii nymfy vnějších moří, bohyně či polobohyně. Všechny byly dcerami Titána Ókeana a jeho manželky Téthys.
Oready
14. října 2010 v 15:23 | Mariana
Oready - (latinsky Oreades) jsou v řecké mytologii horské nymfy, bohyně či polobohyně.
Najády
14. října 2010 v 15:22 | Mariana
Najády - (latinsky Naiades) jsou v řecké mytologii vodní nymfy, bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti nejvíce podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám.
Najády jsou nymfy jezerní, říční, potoční, v horských bystřinách, pramenech a zřídlech; dávaly polím vláhu, zabezpečovaly úrodnost půdy. Najády minerálních pramenů měly léčebnou i věšteckou moc. Jejich osudy byly velice rozmanité, některé žily mezi bohy na Olympu, jiné na zemi se smrtelnými manžely, s nimiž musely snášet radosti i strasti pozemského života.
Byly věčně mladé a krásné, avšak nebyly nesmrtelné. Když vyschlo jejích zřídlo nebo pramen, umíraly s ním.
Nynfy
14. října 2010 v 15:20 | Mariana
Nymfy - (latinsky Nymphae) jsou v řecké mytologii vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám.
i ve spVšechny byly krásné, jejich posláním byl zpěv, tanec, zábava. Vyskytovaly se obvykle ve společnosti jiných přírodních tvorů, jako jsou Siléni, Satyrové, Panové nebo olečnosti bohů, často to byl Apollón, Dionýsos nebo Hermés či Artemis.
Byly obvykle panny, mnohé však měly potomky s bohy nebo lidmi. Dokonce nebyly všechny nesmrtelné. Byly přívětivé k lidem, jenom pohlední mladí muži mohli přijít k nehodě nebo dokonce k záhubě. Příkladem za mnohé je Hylás na výpravě Argonautů, Narkissos, Hermafrodítos.
Řekové i Římané přinášeli nymfám oběti, budovali jim oltáře i svatyně, a to v přírodě i ve městech. Někdy jim byly zasvěcovány také jeskyně. Byly jim prokazovány pocty. Nymfy jsou nejpočetnější skupina polobohyň nebo nižších bohyň přírodních. Dělí se do skupin podle toho, kde žijí:
- Najády - nymfy jezerní, říční, potoční, v horských bystřinách, pramenech a zřídlech
- Oready - nymfy horských údolí i horských velikánů
- Dryády - žily v jeskyních, hájích i jednotlivých stromech
Umělci všech dob je zobrazovali jako krásné mladé a veselé dívky, obvykle při tanci, prostovlasé a v lehkých řízách. Zobrazovány byly s oblibou na vázových malbách, reliéfech, sochány do kamene. Časté jsou mozaikové výzdoby lázní či fontán. Mořské nymfy byly vítaným námětem výzdoby vývěsních štítů přístavních hospod nebo také zdobily přídě lodí. Obvykle jsou vymalovány ve skupinkách, doplňujících různé bájné výjevy
Dryády
14. října 2010 v 15:18 | Mariana
Dryády - (latinsky Dryades) jsou v řecké mytologii lesní nymfy, bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti nejvíce podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám.
Dryády jsou nymfy, které žijí v jeskyních, hájích i jednotlivých stromech, vázal se na ně i jejich osud a dokonce život: Když zahynul strom stářím, bleskem nebo zásahem člověka, zahynula i jeho Dryáda.












